Paní náměstkyně, proč jste si zvolila právě sociální oblast?
K této oblasti mám nejblíž. Vždy mě bavilo pomáhat lidem. Pracovníci v sociálních službách jsou úžasní lidé. Navíc si myslím, že jako trojnásobná matka dokáži být v této velice citlivé problematice užitečná. Díky profesi, kterou jsem doposud dělala, jsem měla možnost setkat se s mnoha lidmi a poznat jejich potřeby, potíže a starosti. Někteří z nich jsou uživatelé sociálních služeb v našem městě. Budu velmi ráda, když v této oblasti budu moci mnoha lidem pomoc.

Co je Vám na sociální problematice nejbližší?
Nejbližší je mi péče o děti s hendikepem. Sama jsem u svých dětí řešila specifické poruchy učení a mám synovce a neteř s autismem, takže mám s touto problematikou i osobní zkušenosti. Také jsem často ve spojení s maminkami hendikepovaných dětí, ke kterým jsme docházeli na canisterapii. Často rozebíráme, s jakými problémy se potýkají, třeba problém, kde sehnat vhodné vzdělávací zařízení nebo volnočasové aktivity. Péče o takové děti je náročná a vyčerpávající.

Jaké jsou Vaše priority na následující volební období?
Byla bych moc ráda, aby se co nejdříve dostavěl a zprovoznil Domov se zvláštním režimem v Děčíně – Křešicích. Pokud to bude možné, tak postavit další domov pro seniory. Populace stárne, míst v těchto domovech je málo a čekací doby jsou dlouhé. Bohužel se spousta seniorů místa ani nedočká. Dále je to výstavba DOZP v Děčíně – Boleticích. Zde se původně počítalo pouze s rekonstrukcí a klienti jsou dočasně nastěhováni do objektu v Krásnostudenecké ulici v Děčíně – Želenicích. Další prioritou je rekonstrukce domu pro krizové bydlení v objektu na Benešovskév ulici, kde se počítá mimo jiné s vytvořením noclehárny pro lidi bez domova. Kapacita současného objektu je nedostačující. Jsou v ní místa pouze pro matky s dětmi a muže. Místa pro samotné ženy chybí. Jinak určitě jednou z priorit je i nadále pokračovat v kontrolách problémových domů.

Co Vás po nástupu do funkce náměstkyně nejvíce překvapilo?
Nenávist a zášť některých zastupitelů, kteří s námi byli minulé volební období v koalici. Na druhou stranu velice vstřícné přijetí celého odboru sociálních věcí i ostatních zaměstnanců magistrátu.

Čemu jste se věnovala v prvních týdnech ve funkci nejvíce?
Nejprve jsem se samozřejmě seznámila odborem sociálních věcí a zdravotnictví. Seznamovala jsem se s administrativou a s různými počítačovými programy, které jsem do nástupu do funkce neznala. Zúčastnila jsem se několika jednání koordinačních skupin, kde se řeší sociální problematika. Také jsem navštívila několik zařízení sociálních služeb, abych se seznámila s jejich provozem a službami. V tom budu pokračovat i nadále.

Jaké máte osobní zkušenosti se sociální oblastí?
Věnovala jsem se cca 12 let v rámci své dobrovolnické činnosti převážně canisterapii. Na potřebná školení a zkoušky jsem jezdila do sdružení Agnitio, které působilo v nemocnici v Kladně. Zpočátku jsem docházela pravidelně do domova pro seniory v Děčíně. Později jsem začala docházet ještě do Domova pro seniory Valerie Machové. Nepravidelně jsem navštěvovala například DOZP Stará Oleška, DOZP Děčín – Boletice, Chráněné bydlení v Děčíně – Staré Město. Navštívila jsem i teplický Klokánek, kde nám další návštěvy znemožnila proticovidová opatření. Nemohu nezmínit kroužek pro hendikepované děti Hendi hvězdy, tam jsem se zúčastňovala nejen canisterapií, ale i ostatních terapií a dalších aktivit, které pro děti vedoucí kroužku připravili. Za svoji činnost, kterou jsem prováděla ve volném čase a zdarma, jsem získala v našem městě ocenění Dobrovolník roku 2015 a následující rok při ocenění nejlepších dobrovolníků Ústeckého kraje cenu Křesadlo 2016. Kromě dobrovolnické činnosti mám zkušenosti s péčí o nechodícího seniora s Alzheimerem. Měli jsme v péči manželovu maminku. Vím, jak je péče o tyto seniory náročná fyzicky i psychicky. Mám osobní zkušenost v rodině s péčí o autistické děti. Proto jsem ráda, že po novém roce vzniknou v denním stacionáři Domino v Děčíně – Staré Město tři místa pro osoby s PAS a s Aspergerovým syndromem.

Zapojila jste se i do pomoci uprchlíkům z Ukrajiny?
Ano, tento rok již od jara pomáhám uprchlíkům z Ukrajiny. Po jejich příjezdu jsem jim díky sbírkám, které pro nás udělali moji kamarádi a známí, sehnala potřebné věci do začátku. Dětem hračky. Ráda bych všem, co přispěli, poděkovala. Jako máma si nedovedu představit sbalit si pár věcí a odjet s dětmi tisíce kilometrů od domova do cizí země.

Co Vás na Vaší práci nejvíce baví?
Sociální problematika mě zajímá komplexně, velmi milé jsou ale například vítání občánků nebo svatební obřady. U obojího je hrozně příjemné vidět tu radost v očích a dojetí u maminek, tatínků, babiček, dědečků a ostatních příbuzných a známých.