Na Masarykově náměstí probíhá v těchto týdnech zásadní rekonstrukce kašny. Ta byla v havarijním stavu, město se ji proto rozhodlo opravit.

,,Kašna na Masarykově náměstí v Děčíně je kulturní památkou, a proto se o ni město musí starat. První etapa, která probíhá i díky získaní dotace na obnovu kulturní památky, se věnuje stabilizaci schodiště a vany. Vybuduje se železobetonová deska, na kterou se opět uloží původní kamenné schody a zároveň dojde ke kompletnímu zatěsnění a hydroizolaci vany. Vana byla popraskaná, schodiště nestabilní,“ říká náměstek primátora Tomáš Brčák (ODS).

Dále proběhne oprava středu kašny, prioritně dřík, u kterého probíhá sanace. Poslední etapou v opravě Pohádkové kašny pak bude doplnění soch. Tato etapa je opět závislá na získání dotací. Sochy, které symbolizovaly pověst o Pohádkové kašně byly z bronzu a zrekvírované.

„Dnes se bohužel nedají vyrobit přesné repliky, jelikož nejsou k dispozici dokumentace, podle kterých by bylo možné je nechat vyhotovit. Proto město přistoupilo k řešení, kdy vyhlásí architektonickou soutěž na doplnění soch. Podmínkou památkářů a komise je, aby sochy odpovídaly velikostně a proporčně, ale není určeno, z jakého materiálu by měly být. Toto celé vybírá určená porota,“ dodává Tomáš Brčák s tím, že aktuálním cílem rekonstrukce je, aby kašna byla schopna po opravě unést sochy, které na ni později budou instalovány. Zároveň je námět do soutěže i orientace soch na druhou stranu, směrem do centra Masarykova náměstí.

Vítězný projekt bude vybírat komise, která je složena z komory architektů, zástupců města, sochařky a následně bude komise vše konzultovat s úřednicí, která má v gesci památkovou péči, co z hlediska památkářského je či není možné.

Z historie

Začátkem století zde děčínští obyvatelé postavili první kašnu. Na náměstí pak dokonce půl století fungovaly kašny dvě. Po zbourání Loretánské kaple v roce 1885, kterou si tu nechali Thunové postavit v polovině 17. století jako pohřební kapli, vznikl prázdný prostor. Místo v centru města osiřelo. Na základě toho se městští radní zabývali myšlenkou, jak trvalým dílem ozvláštnit a zaplnit tento prostor. Iniciativy se chopila městská spořitelna, která založila „Fond pro stavbu kašny na náměstí“. Radní se shodli, že by kašna měla být symbolem místa a měla by mít vztah k městu. Proto se k námětu díla hodila právě pověst o místním prameni, o vysvobození dívky zakleté v Loubské rokli. Kašnu měly zkrášlovat bronzové plastiky s dominantou žehnající víly, dřevorubce a jeho dcery a s několika poletujícími havrany. Zajímavé bylo natočení čelní strany kašny tak, aby víla stála čelem k dnešní Myslbekově ulici. Myšlenkou bylo právě vítání návštěvníků města, kteří od této strany přicházeli. Celá kašna je z bílého salcburského mramoru, aktuálně bez bronzových plastik zrekvírovaných k válečným účelům v roce 1943.

Bájná pověst o kašně

Pověst o prameni vypráví o zázračném, mladém prameni, který vyvěral pod Kamenným vrchem, tam, kde se zužuje Loubská rokle. Každý, kdo si z pramene nabral a napil se, dodal mladickou sílu. Často sem chodila zámecká paní až do té doby, než byly zámek, zahrada a pramen začarovány. Zmizely a pramen se propadl pod Kamenný vrch. Divoký potok (dnešní Loubský potok) tekl odteď přes zahrádku. Kdyby ale někdo věděl, že lze zámeckou slečnu vysvobodit pouze tím, že by vystoupal v pravý čas a v pravou hodinu ke skále Kamenného vrchu a spatřil krásnou dívku sedící u pramene vytékajícího ze skály Kamenného vrchu, který se míchá s vodou divokého potoka, stačilo, aby ji kolemjdoucí požádal o nápoj a kletba by byla zrušena. To se ale nestalo.

Kdysi dávno jeden muž kácel v městském Kvádrberku stromy. Při poledni za ním přišla dcerka, která mu donesla oběd. Muž byl z práce unavený a měl žízeň. Poslal tedy dítě k prameni pro vodu. Dívka si vzala hliněnou nádobu a vyrazila k prameni na kraji Kamenného vrchu. Na místo dorazila právě v pravé poledne. Najednou spatřila na Kamenném vrchu velký hrad a na okraji vrchu zahrádku, ve které vyvěral pramen. U něj seděla panna oblečena v bílém. Dítě mělo velký strach.

Zámecká paní na ni pohlédla přátelsky a tím dítě zbavila nedůvěry. Holčička ji s odvahou požádala o vodu pro svého otce, který byl velmi žíznivý. Vodu si nabrala a donesla ji svému otci. Otec ji s chutí vypil a cítil se jako znovuzrozený. Poslal tedy dceru pro vodu znovu.

Když dívka přicházela ke Kamennému vrchu, zámek i zahrada s pramenem zmizely. Od té doby je zámecká panna osvobozena a už ji nikdy nikdo neviděl.