Vybavíte si dnes ještě onen první den, kdy jste nastoupil jako tajemník v Děčíně?
Nastoupil jsem 23. prosince 2002, několik dní před spuštěním reformy veřejné správy. K 1. lednu 2003 jsme měli převzít 126 zaměstnanců Okresního úřadu Děčín. Bývalý tajemník si vzal v den mého nástupu do konce roku dovolenou. Díky schopné a zkušené personalistce paní Evě Tomáškové jsme to ale perfektně zvládli.
Jak moc se za ty roky změnil chod úřadu?
Od počátku jsme se především zaměřili na zvýšení kvality práce a kvality poskytování služeb občanům. Ve spolupráci s Vítězslavem Vlčkem (v současné době je tajemníkem MěÚ Česká Kamenice) jsme se zapojili a začali využívat metodu kvalty C.A.F a Benchmarking, později jsme aplikovali Balanced Scorecard. Podařilo se nám kolem sebe vytvořit a získat pro realizaci myšlenek schopný kolektiv některých vedoucích odborů a oddělení. Porovnávali jsme se s ostatními srovnatelnými městy a sdíleli jejich dobrou praxi. Ohlédnu-li se těch téměř 20 let zpět, tak se moc a moc změnilo. Řada ocenění, která město, magistrát a někteří jednotlivci obdrželi, jsou toho důkazem.
Můžete být konkrétnější…
Musím zmínit především úsek přenesené působnosti – tedy výkon státní správy. Tyto agendy jsou vykonávány zejména v budově bývalého okresního úřadu v ul. 28. října. Určitě ještě žijí pamětníci, kteří si sem chodili vyměňovat řidičské průkazy, občanské průkazy nebo pasy. V roce 2003 se to odehrávalo v zadní budově okresního úřadu u dvou okýnek, kde se lidé tlačili v malé chodbičce v přízemí. Občanské průkazy byly naopak umístěny v prostorách bývalé jídelny a kuchyně okresního úřadu. Od té doby jsme udělali obrovský pokrok. Instalovali jsme vyvolávací zařízení, objednávkový systém, vybudovali vzdušné kanceláře. Stavebně se podařilo propojit obě budovy a vybudovat velice dobré technické zázemí těchto pracovišť (7 m vysoké rotomaty, ve kterých je umístěna evidence obyvatel, řidičů či technických průkazů). V minulém roce bylo otevřeno zcela nové pracoviště Oddělení sociálně právní ochrany dětí v budově A6 v Podmoklech.
Jak vypadá takový běžný pracovní den tajemníka?
Pokud jsem nebyl na některé z pracovních cest, býval jsem na pracovišti ráno kolem 6 hodiny. Proč tak brzy? Protože než přišli moji kolegové a než začaly přicházet e-maily, udělal jsem hodně práce, při které se musím soustředit. Každý pracovní den byl velice pestrý. Svolával jsem nejrůznější jednání, zúčastňoval se porad, vyřizoval a rozděloval úkoly, podepisoval korespondenci. Řadu materiálů jsem studoval po večerech doma, protože na takové věci musí být klid.
Co tajemník řeší nejčastěji?
Personální záležitosti. V posledních letech, kdy se Sdružení tajemníků, v jehož čele jsem dlouhé roky působil, stalo prostřednictvím Unie zaměstnavatelských svazů ČR připomínkovým místem k návrhům zákonů, věnuje tajemník hodně času spolu s vedoucí Oddělení kontrolního a právního právě tomuto. Dost času je také potřeba věnovat plnění úkolů plynoucích z jednání rady města, věnuji se dotazům od zastupitelů a jejich poradních orgánů, tedy výborů a komisí.
Jak jste již zmínil, jako tajemník jste se věnoval i jiným aktivitám. Jakým?
Nejdéle jsem krom své práce v Děčíně působil ve funkci předsedy Sdružení tajemníků městských a obecních úřadů ČR. Bylo to náročných 13 let, nechal jsem kvůli tomu „ležet ladem“ své koníčky a záliby. Také jsem řadu let předsedou 2. senátu akreditační komise Ministerstva vnitra ČR a více jak 10 let jsem byl členem Rady vlády pro veřejnou správu. Mimo jiné se angažuji v České manažerské asociaci, kde jsem prosadil kategorii manažerů z veřejné správy. Za ty roky mého působení v této oblasti „prošlo mýma rukama“ při hodnocení více jak 60 řídících zaměstnanců z celé ČR. Jsem lektorem a zkušebním komisařem Institutu pro veřejnou správu v Praze.
Kdybyste měl zrekapitulovat svou práci tajemníka, čeho si nejvíce ceníte?
Spolu s tehdejším starostou Vladislavem Raškou jsme více jak 2,5 roku usilovali o to, aby se Děčín stal statutárním městem. Dobrá věc se podařila v roce 2006. Oba jsme na tom měli velký podíl a cesta to nebyla jednoduchá. Dále se podařilo získat v roce 2010 jedno z nejvyšších ocenění za kvalitu práce úřadu, a to titul „Excelentní úřad“. Právě tak v roce předchozím (2020) jsme se stali vítězem prestižní národní ceny „Ambasador kvality“, kde jsme „přeskočili“ jiné velice významné instituce. Řadu let obhajujeme u mezinárodní certifikační autority společnosti SGS (sídlo firmy je ve Švýcarsku) kritéria normy ISO 2008:2015 a jsme jediní v České republice, kteří získali toto hodnocení jak pro město, tak pro magistrát.
Ke konci července jste odešel do důchodu. Čemu se chcete věnovat?
V pracovním procesu jsem od roku 1975. Shodou okolností jsem do roku 1988 působil také na Děčínsku. Přiznám se, že si v tuto chvíli nedovedu představit, že nebudu v každodenním kontaktu se svými spolupracovníky. Bude to obrovská změna, kdy nevím, zda jsem na ni dostatečně připraven. Mám řadu koníčků, kterým se chci věnovat. Ví se o mne, že jsem celoživotní fanda do železnic a jejích modelů. Rád fotografuji a filmuji, rád cestuji. Bude-li mi dopřán dostatek pevného zdraví, pak se určitě nudit nebudu. Také kolem rodinného domku je dosti práce, v dílničce i na zahradě. Vždy si říkám, jednou ta změna musela přijít a jsem rád, že jsem měl kolem sebe vždy dobré, schopné a milé lidí a že se mi podařilo spolu s nimi dokázat v životě vše to, co jsem dokázal.
