Na špičku žebříčku Děčín posouvají také stromy obklopená sídliště a zarostlé břehy Labe i Ploučnice. Ačkoli se nejedná vždy o zeleň udržovanou, promyšlenou a – jak říkají urbanisté – zvyšující kvalitu života, je jí v Děčíně opravdu hodně. „Výsledky výpočtu odpovídají skutečnosti. Díky okolním lesům a lesoparkům, které jsou blízko centra, žijeme v zeleni,“ říká mluvčí primátorky Markéta Lakomá.
Žebříček Českého rozhlasu vychází z analýzy provedené Evropskou agenturou pro životní prostředí (EEA). Vědci se pokusili určit, k čemu se využívá půda na celém kontinentu. Jeho satelitní snímky proto rozdělili na miliony dílků, reprezentujících ve skutečnosti čtverce o straně 10 metrů. Každému z nich potom počítačový program s využitím metody „strojového učení“ přiřadil některý z jednadvaceti způsobů využití: obytná zóna, průmysl, zemědělská půda, staveniště, přístav, silnice atd.
V mapách, které na základě takto zpracovaných dat sestavil Český rozhlas, najdete tmavě zelenou barvou vyznačené lesy, světlejší zelenou potom městskou zeleň. Do ní patří nejen parky, ale například i zoologické zahrady nebo travou porostlá sportovní hřiště. Číselný údaj vyjadřuje procento, které takto označené plochy zabírají z rozlohy celého města.
Nahrává to městům, do jejichž hranic z historických důvodů spadají lesy. Například druhému Jeseníku: „Celková plocha lesa patřící městu Jeseník činí 239 hektarů,“ informuje Lucie Tenekedzi z místní radnice. Nejde jen o divoké hvozdy, ale také o opečovávané vyhlídkové trasy určené k procházkám na čerstvém vzduchu, případně o louky vhodné pro běhání bosky – obojí jsou procedury, jež svým pacientům ordinoval už zakladatel zdejších lázní Vincenc Priessnitz.
Na druhé straně porovnání celkové plochy s plochou zeleně detekované na satelitních snímcích může jiným městům uškodit. Hranice měst jsou často dány úředním rozhodnutím, a ne vždy kopírují věrně hranice osídlení: někomu do katastru „spadne“ obrovský kus lesa, jinému ne.
Ani samotná počítačová detekce využití půdy nemá stoprocentní úspěšnost. Doplácet na to mohou města jako Litoměřice – v žebříčku skončily třetí od konce. „Parkové plochy jsou buď chybně vyhodnoceny jako orná půda, nebo nebyly vyhodnoceny vůbec,“ namítá k výsledkům analýzy EEA Lenka Brožová z tamního odboru životního prostředí. „Jako zemědělská půda byl označen i park v zástavbě z počátku minulého století o rozměrech cca 400 x 122 m. Množství zeleně ve městě lze dle našeho názoru lépe posoudit pohledem na leteckou mapu.“
Také Uherské Hradiště, které skončilo na posledním místě, se domnívá, že obrázek, který si o jeho městské zeleni udělala analýzou snímků z vesmíru Evropská agentura pro životní prostředí, nemá s realitou mnoho společného: „Výsledky neodpovídají skutečnosti, jsou zavádějící a nicneříkající,“ napsal Českému rozhlasu mluvčí města Jan Pášma. „(EEA) konstatuje, že na pomezí katastru Jarošova jsou dva prvky zeleně, malý lesík a porost lemující vodní tok, a na katastru Míkovic lesík zvaný Míkovické Boří se zelení u Míkovické přehrady. Tyto čtyři prvky jsou ovšem jen nepodstatnými články veškeré zeleně, která na území města je,“ říká mluvčí a připojuje vlastní mapu a seznam pěti desítek zelených ploch, jak je eviduje město. Uherskému Hradišti podle Jana Pášmy ve statistice zeleně uškodilo osamostatnění Starého Města a Kunovic v 90. letech: „Tyto aglomerace tvořily jeden funkční celek i z hlediska zeleně. Například Kunovský les, to jsou 'zelené plíce' města. Pozemky sice vesměs patří Uherskému Hradišti, ale územně náleží ke katastru Kunovic.“ „Víme, že město Uherské Hradiště nepatří k městům s největším podílem zeleně. Je těžké srovnávat místo s historicky velmi starým osídlením s městy postavenými uprostřed lesů před nedávnem. Určitě ale víme, že na tom se zelení nejsme tak špatně, jak je prezentováno,“ píše mluvčí.
Český rozhlas
